Pravdivost ve fotografii – nutná, problematická, či zbytečná?

Kupodivu i dnes, kdy jakákoli verifikace fotografií zobrazené skutečnosti může být zpochybněna, se o tom vedou spory a diskuse. V analogové době se pravdivost fotografického dokumentu dala ověřit negativem. V tvůrčí oblasti však byly odedávna dovoleny jakékoli zásahy či modifikace. Upravovala se obloha a propojování dvou obrazů bylo v „duchařské“ tematice oblíbené záměrnou dvojí expozicí a někdy i nechtěně, když autor opomenul převinout film.

Příklad obrazu vytvořeného technikou maskované monáže s plynulým prolnutím dvou negativů 9×12 pomocí pasovacího zařízení

Obrazy se kombinovaly oblíbeným sendvičovým spojením dvou negativů a vrcholem těchto modifikací byla maskovaná montáž, pro svou technickou náročnost ovšem aplikovaná především profesionálními reklamními studii. V podkladovém obrazu se nejprve vnášený prvek – např. figura – silně krytou maskou vybral a na toto místo pak byl v gradačně správné tonalitě znovu vkopírován. Tady ovšem šlo především o výtvarnou stylizaci, formálně jakousi nadstavbu koláže.

Nicméně se podobnými postupy dala falšovat i realita. Všeobecně je ve veřejnosti známá fotografie z února 1948, kdy z tamějších pohlavárů shromážděných na balkónu radnice na staroměstském náměstí kolem Klementa Gottwalda byl podstatně jednodušším způsobem „vymazán“ Rudolf Slánský.

V digitální době je ovšem jakákoli snaha o verifikační roli fotografie – např. při soudním jednání – už velmi problematická. Díky Photoshopu a jiným grafickým editorům umožňujícím práci s maskováním a ve vrstvách je jen otázkou erudovanosti grafika zvolený obraz přetvořit. Příkladů je řada – typické jsou např. vynikající politické koláže a karikatury na adrese www.ateo.cz.

Existuje sice zápis parametrů snímání při pořízení snímku v exifu, ale dodatečné úpravy to pochopitelně neřeší. Takže pro posuzování, zda fotografie byla či nebyla dodatečně upravována a pozměňována by už byl zapotřebí jakýsi „obrazový notář“ – s věrohodností přímo úměrnou jeho zkušenostem.
Zvykejme si. Fotografie se právě svou digitální dokonalostí o věrohodnost připravila a měla by tedy být nazírána především z emotivních hledisek.