Analog kontra digitál: co přežije?

Jednoduché kvalitativní měřítko už na tento problém použít nelze, v parametrech dokonalosti záznamu snímané reality už digitální způsob záznamu vede. Rovněž cenové hledisko je neoddiskutovatelné: pokud je krabička velkoformátových negativů dražší než celý digitální přístroj, bude už navždy určena jen pro ty milovníky exkluzivit, kteří si je mohou dovolit. Výjimkou zůstanou i záběry, vyžadující technické přístroje umožňující náklony standard a optické osy pro práci s hloubkou ostrosti a perspektivou zobrazení, pro něž jsou digitální skenovací stěny neúměrně drahé.

Ty milióny všech ostatních záběrů však už budou pořizovány digitálně, po vstupních pořizovacích nákladech už „zadarmo“, navíc s možností okamžitého výběru z řady nasnímaných alternativ. Nemluvě o širokých možnostech dodatečných úprav v grafickém editoru. Pomineme-li fenomén verifikační „pravdivosti“ nasnímané scény (k němuž se určitě vrátím), je míč jednoznačně na digitální polovině hřiště.

Dokonalost injekčního tisku už překonala fotochemicky získaný pozitiv a vyřešena už byla i dříve nedostatečná délka trvanlivosti či stálosti barev a odolnosti. S čím by tedy mohl uspět klasický film a analogový zobrazovací proces?

Zvykli jsme si vše posuzovat parametry dnešní elektrifikované, sofistikované a bohaté společnosti. Stačí ovšem vypnout proud a budeme jen obtížně restaurovat zkušenosti nutné k životu. Snad žádný skutečný fotograf se nevzdal aspoň jedné klasické kinofilmové kamery a několika v mražáku uložených filmů – pro jistotu. Stejně tak jako cestovatelé po necivilizovaných končinách bez elektrické sítě, kde se nedají nabít baterie a nefunguje mobilní telefon. Lidé, kteří si přečetli geniální Malevil Roberta Merleho vždycky alespoň tak trochu počítají, že by se měli umět obejít i bez současných technických vymožeností a bez elektřiny. Takže se modlím za zbytky analogových nadšenců umožňujících, aby alespoň někde zůstala výroba filmů zachována a klasika fotografického procesu nevymřela.

Publikace 7×10″ / Klasická fotografie v digitálním věku přináší kromě podrobného návodu na zhotovení autorských originálů z digitálních dat i sofistikované recepty pro analogový proces

Nejen ryze tvůrčí aspekty vytváření nezaměnitelných a hand-made zhotovených autorských originálů mě tedy vedly k sepsání příručky 7×10″ / Klasická fotografie v digitálním věku. Snaží se optimalizovat výhody obou těchto technologií a nakonec i zachovat schopnost vytvořit fotografický originál i bez průmyslově vyráběných citlivých materiálů. Jsou tam publikovány i techniky zhotovení pozitivních printů z digitálních dat na klasické fotochemicky vyvolávané fotopapíry, což je zejména u snímků s tmavou tonalitou výhodnější než tisk a vzhledem k velké spotřebě drahých injekčních tonerů podstatně levnější zejména při požadavku většího počtu kopií.
Takže: pokud baterie fungují, je výhodné snímat digitálně. A výsledný obraz pak vytvořit podle požadavků jeho určení, nákladů a exkluzivity.